Pranostika

Pranostika je drobný útvar lidové slovesnosti, předpověď, týkající se určitých dnů či období, a to obzvláště ve vztahu k zemědělství a počasí. V širším významu patří mezi pranostiky také různá rčení týkající se hospodářství. Na počátku 21. století se pranostiky stále užívají například v předpovědích počasí či různých „receptářích“. Slovo pranostika vychází z řeckého prognósis „předpověď“ a v Česku bylo zmíněno již Matoušem Benešovským v roce 1587, který namísto tohoto cizího slova navrhuje slovo předvědění. Původně byla pranostikou míněna předpověď astrologická a tento význam si slovo zachovávalo mnohdy ještě v první polovině 19. století.^[2][3]

Pranostiky se liší pravděpodobností svého naplnění. Nejvyšší je u takzvaných kalendářních a časoměrných pranostik, které se týkají nástupu slunovratů, rovnodenností či délky dne a noci. Jako reálné pranostiky se označují takové, jejichž pravděpodobnost naplnění je vysoká – například pranostiky týkající se kvetení bambusu, známé z jihovýchodní Asie, nebo česká pranostika týkající se veder v polovině července („Když se slunce obrací k zimě, léto spěje v psí dny.“). Známá pranostika „Medardova kápě čtyřicet dní kape“ je vysvětlována tím, že v tomto období teplé počasí nad pevninou v Evropě vyústí ve srážky.^[4] Naopak mezi nereálné pranostiky patří například: „Osvítí-li při hrubé (dopolední mše) na Boží hod pana faráře slunce, bude toho roku hojnost dobrého vína.“^[5]

Výzkumem pranostik se zabývá paremiologie, jako součásti lidové slovesnosti se jim věnuje i folkloristika, etnografie a etnologie.